Trocha z historie
Závodní alternativou pro orientační běžce a pro ty co mají rádi OB a zároveň jezdí na kole byly první podniky závodů MTBO. Pravděpodobně se jednalo o zpestření tréninku práce s mapou a také možnost orientačních závodů pro zraněné nebo po zranění se vracející běžce. Tyto závody se u nás poprvé jely v období boomu horských kol, a to počátkem 90.let za účasti přibližně 60-ti závodníků. Již v roce 1993 vznikl Český pohár MTBO.

Na začátku, v období vývoje tohoto bikového nebo chcete-li orientačního odvětví, se  závody ještě jezdily na mapách pro klasický orientační běh. Od konce 90.let se již začalo s vývojem a používáním speciálních map pro MTBO. Většinou se používá měřítko 1:20 000, kde jsou cesty klasifikovány podle obtížnosti sjízdnosti a není podrobně rozlišována průběžnost lesa jako pro pěší OB. Rok 1997 přináší vznik reprezentačního družstva, které se velice úspěšně účastní následující rok seriálu Evropského poháru — Češi EP vévodí! První mistrovství světa v MTBO se koná v roce 2002 ve Francii (Fontaineblau) a za dva roky v Austrálii (Ballarat). Od této chvíle se MS pořádá každým rokem. Letošní ročník proběhne již tento víkend (9.-14.7.2006) ve finském Joensuu a za rok bude Mistrovství světa v MTBO hostit dokonce Nové Město na Moravě!

Dnes se jezdí následující tratě (údaje pro mužskou elitu):
Supersprint - cca 25min, 6km
Krátká trať- cca 60min, tj 15-20km podle terénu
Klasická trať - 110min, 30km
Dlouhá trať - 180min, 50-60km
Free order — volné pořadí kontrol - krátká (cca 60min)/dlouhá (cca 120min)
MTBO pro každého

Pro zpestření ale zejména pro přiblížení orientačních bikových závodů veřejnosti vznikly další závody odvozené od MTBO a to Bike Adventure, Ruská Ruleta, Jasoň Drsoň, Švih nad Kačákemຯ. apod. Tyto závody se jezdí ve dvojicích na turistické mapě a systémem volného pořadí kontrol. Nejbližším závodem tohoto druhu je Bike Adventure 2006. Neváhejte přijeďte se na MTBO do Orlického Záhoří na Bedřichovku podívat, ve dnech 29. - 30. 7. 2006 (www.bikeadventure.cz).

Jak to vidím

Své první MTBO jsem okusila v půlce května tohoto roku v Liberci. Věrnou přítelkyni silničku jsem zaměnila za čerstvě seřízené a na novou sezónu připravené horské kolo. Počasí nebylo valné, lilo doslova jako z konve a teplota se pohybovala kolem 10°C. Popravdě řečeno, po příjezdu na závody jsem se soustředila na záležitosti úplně jiného druhu. Pud sebezáchovy mi neustále našeptával - hlavně se nesmím ztratit. Pořádně jsem ani nevěděla co mě čeká. Prostě pojedu podle mapy říkám si, postupem času ale zjišťuji, že to nebude tak jednoduché!

Mapu pro orientační závody jsem viděla asi dvakrát v životě. Při školních závodech v krčském lese a pak týden před tímto startem. V duchu si tak říkám:“já a můj orientační smysl se radši do křížku nepouštíme, to je fakt“. Čeká mě asi opravdu zajímavá zkušenost ale realita nakonec několikanásobně převálcovala má nejistá očekávání.

Od závodníků a závodnic okolo jsem dostávala dobré rady. Najednou to bylo takové množství, že jejich filtrování, k mé nevoli, začalo velice záhy. No, nebude to hračka. Na představec se mi přitom všem přemýšlení podařilo připevnit mapník (plastový otočný držák mapy), jedinou potřebu bikera orieňťáka. Slouží k tomu, aby byla mapa při jízdě snadno na očích. Ono je totiž mapování (vyhledání postupu, orientaci a udání přesné polohy kdykoliv běhěm závodu) dokonce i za jízdy (pro zkušenější závodníky) základem. Každá kategorie má vyznačené kontroly (body na mapě, kterých musí postupně během závodu dosáhnout) jinde umístěné v jiném pořadí a různě vzdálené. Závodníci se na startu rovnají v minutových intervalech. Společně na trať vyráží několik bikerů a bikerek, avšak nikdy nesmí vyrazit na trať v ten samý startovní čas dva jezdci stejné kategorie.

Už stojím nervózní v předstartovním koridoru a znova si probírám zásadní informace. Za chvíli (minutu před startem) obdržím mapu, je třeba se zorientovat a pokud možno co nejrychleji v ní najít postup na první kontrolu. Následuje jich ještě potom několik. Svůj postup z jedné na druhou musím vymyslet co opět nejrychlejší, a to právě pokud možno během jízdy. Na každé svou přítomnost orazím ve sběrné zařízení (nyní již elektronicky) a pojedu dál. V uvozovkách jednoduchý tip zní: vidět na mapě a posléze na vlastní oči během jízdy -  podotýkám jízdy správným směrem — odbočky různě klasifikovaných cest, paseky, hluboké lesy, kopce dolů, kopce nahoru, krmelce a nebo třeba posedy. A nakonec trefit cíl!

Závod MTBO můžeme charakterizovat jako roj bikerů v ohraničené oblasti lesa, kteří neustále během jízdy koukají do mapy a otáčí mapníkem, počítají cokoliv co vidí okolo sebe a na ní. Vše spočívá ujasňování si vlastní polohy uprostřed změti různobarevných čar a malovánek na papíře — na mapě a v lese! Při MTBO je vstup do závodního prostoru  před závody nebo během nich zakázán! Jedete do neznáma.

V lese je v danou chvíli každý sám za sebe, nelze se za někým vézt a nebo prostě jen bezhlavě bušit do pedálů. Kombinace zkušeností, nejčistší a soustředěné hlavy nad mapou a výborné fyzické kondice vítězí!

No jak to vlastně dopadlo se mnou? V tento den jsem zvítězila zejména sama nad sebou, do cíle jsem nakonec celkem hladce dorazila. Samozřejmě jsem se nevyvarovala nováčkovských chyb. Při pohledu zpět jsem si hned uvědomila kde a jak jsem zbytečně cenné vteřinky poztrácela a to mě lákalo zkusit to zase někdy a lépe. Na kole jsem okusila úplně nové pocity. Takové lámání si hlavy nad mapou po náročném výjezdu je nezapomenutelné. Nohy bolí a cítím jak pomalu tuhnou, je třeba jetຯhonem!! Pospíchám ale mozek je zaplaven vším možným, přemýšlení bolí a k tomu všemu ten vyplavený adrenalin. Úžasný pocit! Hop na kolo ຯ snad jedu správně ຯ   

Více na: www.mtbo.cz
Spoluautor: Eda Folprecht (www.asaturnov.cz)

• 10. 07. 2006
• Ostatní