ALVE MTB Veřovické vrchy

Na více než 250 závodníků čekalo v areálu Lyžařského Klubu ve Veřovicích 36 km výborně připravené trati s převýšením 1150 metrů ...

Rychlé výjezdy po kořenech, táhlé sjezdy po šotolinových cestách, prvních deset kilometrů v náročném profilu výjezdu na Velký Javorník, rychlé svižné úseky lesních cest v kombinaci s technicky náročnými sjezdy po úzké stezce mezi stromy listnatých lesů veřovských hor, nevyzpytatelný velbloud a brod přes potok stejně jako Světlonohova past. Na startu profesionální závodníci jako například olympionik Radim Kořínek nebo Martin Horák, Radek Dítě, Jaromír Purmenský ale také mnoho známých maratónských a XC jezdců.

To vše a ještě mnohem více byl letošní ročník ALVE MTB Veřovické vrchy 2005. Na více než 250 závodníků čekalo 36 km výborně připravené trati s převýšením 1150 metrů.

Start proběhl jako již tradičně v areálu Lyžařského Klubu ve Veřovicích. Startovalo se přesně v 11:30. Úvodních 10 km probíhalo ve velmi svižném tempu a cílem byl vrchol Velkého Javorníku v nadmořské výšce 918 m n.m. První závodníci tudy občerstvovačkou proletěli necelou půlhodinku po startu. Právě tato první třetina závodu, které představovala více než 450 metrů převýšení, ukázala fyzickou připravenost každého závodníka. Co jste do té doby neměli v nohách našlapané, podél trati jste jen ztěží našli. Nebylo divu, že již po pár kilometrech stoupání nejeden biker sahal do dresu pro všelijaké podpůrné prostředky čistě chemického složení v tabletách, gelech a bůhví v čem jiném. Kdo se dokázal udržet tohoto pekelného tempa prvních závodníků, mohl se těšit na více prostoru v daleko techničtějším zbytku závodu.

Takže na občerstvovačce rychle jonťák, banán, hroznový cukr a rychle do druhé třetiny. Zde je již sjíždělo na Malý a Zadní Javorník směrem k Pindule a dále na Kamenárku a na druhou stranu kopce. Komu doposud stačilo jen bušit do pedálů, musel začít používat trochu mozek. Přestože byla trať velmi dobře připravena, několikadenní déšť, který závodům předcházel, dokázal některé úseky rozmočit a průjezd jimi trochu ztížit, ne však znepříjemnit. Pro ostříleného bikera brnkačka. Některé sjezdy se daly jezdit v rychlostech nad 60 km/hod a pro některé nebylo problémem natočit maximálku kolem 80 km/hod. Rychlé změny směru, ale i táhlé rytmické zatáčky, přeskoky kaluží a kořenů, svižné výjezdy ze sedla nebo táhlejší úzké pěšiny pouze pro jednoho závodníka ve stylu „nedívej se doprava dolů“ nebo „spadneš a budeme tu viset všichni“, „tudy kolo netlačím“ nebyly vyjímkou. Některé úseky byly opravdu technicky velmi náročné. Pro některé lahůdka a pošušňáníčko, pro jiné zatlé zuby a „rychle odtud pryč“. Mohli jsme zde také potkat několik roztrhlých řetězů a zamotaných přehazovaček. Pro milovníka dobrého ježdění to musel být nádherný zážitek. Chvílemi si člověk ani neuvědomoval, že jede závod a prostě si jen užíval tu lesní nádheru. A opět rychle nahoru, dolů v plné rychlosti, krásná táhla rovinná pěšina po jehličí v 30 km/hod. Stále byl někdo před vámi nebo za vámi, což vám nedovolovalo ani na chvíli ubrat z tempa. Pokud jste někoho slabšího předjeli z kopce, nebylo výjimkou, že vám to do dalšího táhlého stoupání pěkně natřel. Nechybělo opravdu nic, tedy kromě sněhu. Makadam všech velikostí, lesní pěšiny listnaté nebo jehličnaté, asfaltové cesty všech kvalit, dřevěné lávky přes příkopy a potoky, tráva, na které to moc nedrželo, a samozřejmě výživné bahýnko a blátíčko.

Po minutí další občerstvovačky se asi po 25 km začalo vracet směrem k Veřovicím. Necelých 8 km před cílem po výborné rychlé technické pasáži se trať křížila a následoval kratší sjezdík lesem s možností přeskočit si pár pařezů. Končil u sanitky na asfaltce, která vás mírným stoupáním přivedla do míst, kde pro některé začínaly nejkrásnější zážitky závodu nebo cyklistiky vůbec. Ze zpevněné cesty vedla smíšeným lesem velmi úzká pěšinka, maximálně půl metrů široká, celkem strmě podél svahu dolů. Občas nějaký ten strom v cestě. V těchto místech si musíte uvědomit jen, že padat musíte doprava do svahu. V opačném případě byste se kutáleli ještě dnes. Otázku brzdit či ne lze transformovat do tvaru užít si to nebo ne. Nebo také být či nebýt…

Po celý zbytek závodu se nemáte kde nudit. Stále musíte přemýšlet a dívat se dopředu. Necelé 3 km před cílem na vás čeká zrádné asi 20 m dlouhé velmi strmé stoupání, které buď vyjedete nebo lezete po všech čtyřech. Prostě musíte vědět, jak na to. A už se dostáváme nad lyžařskou chatu a čeká nás dřevěný velbloud (pro některé noční můra) a také mnoho většinou zdravě zlomyslných diváků, kteří čekají, co předvedete. Nejlepší kousky zde končí několik desítek metrů za touto dřevenou atrakcí v křoví a hledajíc své kolo. Pak už se tak těšíte do cíle, že vás brod přes potok nevyvede z míry a oblíbená veřovská Světlonohova past je jen třešničkou několik set metrů před cílem tohoto cyklistického dortu.

V cíli je o vás výborně postaráno. Točená kofola nebo pivo jsou v ceně startovného stejně jako výborné těstoviny s kuřecím masem. Je vidět, že pořadatelé jsou již zkušení a vědí, co se na závodech sluší a patří. Tombola se totiž nelosuje zdlouhavě jako na ostatních maratónech, ale vylosovaná startovní čísla jsou již vypsána na nástěnce a šťastlivci si mohou v průběhu chodit dle potřeby. Výsledky hned vyvěšeny. Vyhlášení výsledků v čas uvedený v propozicích v 15 hodin, prostě nádhera. Ceny pro vítěze královské stejně jako 15.000,- Kč pro absolutního vítěze – Radime, gratulujeme.

Nejrychlejší zvládli závod za hodinu třicet: 1.místo Radim Kořínek (ČS MTB), 2. Martin Horák, 3. Radek Dítě (oba Rockmachine-Cyklomax), 4. Jaroslav Obruča (Dream Bike), 5. Michal Plesník (Kelly´s), 6. Martin Haman (Ski centrum Odry). Nejrychlejší žena Barbora Radová (Profil KTM) zvládla závod za jednu hodinu a padesátpět minut.
Už stačí jen říct, že se těšíme na příští rok.

Text : Jiří Baroš
Foto: Sovjáková & Kocián & Pavel Purmenský